Fotokniha "RUSSIAN NORTH AND SOLOVETSKY ISLANDS 2009 by Petr Strbačka"
Ve fotoknize "RUSSIAN NORTH AND SOLOVETSKY ISLANDS 2009 by Petr Strbačka" se přesně po dvou letech vracím k mé cestě po Ruském severu a Soloveckých ostrovech z května roku 2009. Na obálce této knihy je vidět jedna z bran do kláštera na Soloveckých ostrovech. Tato brána a celé ostrovy jsou místem s tou nejsmutnější historií, které jsem zatím navštivil. Mnoho neštěstí pamatují zdi tohoto kláštera, ať už z doby carského vězení, které zde bylo od roku 1718, nebo z dob sovětských gulagů jejichž počátek se zde datuje od roku 1923.
Archangelsk (rusky Архангельск) je přístav, který se nachází na severu evropské části Ruska, a zároveň administrativní centrum Archangelské oblasti. Leží při ústí řeky Severní Dviny do Bílého moře, 165 km jižně od polárního kruhu a žije zde 353 278 obyvatel (sčítání z roku 2004). Ve středověku byl nejdůležitějším ruským námořním přístavem, poněvadž v té tobě nemělo Rusko přístup k jinému moři, než bylo moře Bílé. Kdo by u nejstaršího námořního přístavu hledal moře, ten by se však mýlil. Archangelsk u moře vlastně neleží, leží v ústí řeky Severní Dvina, která do moře ústí.
Solovecké ostrovy (rusky Соловецкие острова), také známé jako Solovky, je skupina ostrovů v Bílém moři. Jsou tvořeny šesti ostrovy Bolšoj Solovecký (246 km2), Anzerský(Anzer)(47 km2), Bolšaja (17 km2) a Malaja Muksalma (0,57 km2), Bolšoj (1,25 km2) a Malyj Zajacký (1,02 km2). Ostrovy jsou přístupné lodí z přístavu Kem pouze od konce května do října, když kolem nich neleží krunýř ledu. Pobřeží je značně členité, z hornin převládá žula a rula. Krajina je kopcovitá (nejvyšší bod 86 m nad mořem). Většina území ostrovů je pokryta jehličnatými dřevinami – převážně borovicí a smrkem, v části krajiny jsou močály. Na ostrovech je více jak 200 zarybněných jezer. Některá jsou spojena kanály. Ostrovy leží v Archangelské oblasti Ruska. Žije zde 968 obyvatel (sčítání lidu 2002); v roce 1989 zde žilo 1317 obyvatel.
Souostroví hrálo důležitou roli v historii Ruska. Klášter, který se postupem staletí změnil v pevnost, byl založen mnichy z Kirilovského kláštera na Belom ozere v 15.století. Mniši se díky výnosnému obchodu se solí stali postupně největším vlastníkem půdy a jedním z nejmocnějších klášterů v Rusku. Po Velké říjnové revoluci se ostrovy staly místem prvního sovětského koncentračního tábora, tzv. gulagu.
Historie
Ostrovy občas navštěvovali Novgoroďané a Karelové. Střídavě je vyhlašovali za svá území. Do příchodu mnichů ostrovy nebyly trvale osídleny.
Mniši
Roku 1429 po dvoudenní plavbě připluli loďkou na Velký Solovecký ostrov dva pravoslavní mniši (jeden z nich se jmenoval Savvatij). Spatřili krásnou krajinu, tetřevy, zajíce, jeleny; zatímco lišky, vlci a jiní dravci tu nebyli. Prohlásili tento ostrov za svatý a založili zde klášter. Z tohoto období jsou chrámy Uspenský a Preobraženský a desítky kostelů, kapliček a pousteven. Tady vykonali mnoho práce nejprve mniši, později také klášterní rolníci a přicházející řemeslníci. Množství kanálů spojilo jednotlivá jezera, dřevěné roury přiváděly do klášterů jezerní vodu. Později mniši chovali domácí zvířata a dokázali vypěstovat bohatou úrodu zeleniny. Rozvinula se řemeslná výroba na pokročilé úrovni.
Státní vězení
Carské vojsko vybudovalo na ostrově kamennou pevnost k ochraně hraničního pásma, která od roku 1718 sloužila jako vězení. Počet vězňů se pohyboval v řádu desítek až stovek. V 80. letech 19. století navštívil Solovky velitel vojsk petrohradské oblasti a dospěl k závěru, že vojenský oddíl je tam zbytečný a vojáky odvolal. V roce 1903 solovecké vězení zaniklo.
Velká říjnová socialistická revoluce
Kvetoucí solovecký klášter se ještě v revolučních dobách těšil slávě a vážnosti po celé Rusi. Když ale přešla moc do rukou pracujících, sovětští komisaři prohlásili klášter za sovchoz a nařídili mnichům, aby se méně modlili a více pracovali ve prospěch dělníků a rolníků. Majetek byl vyvlastněn. Dne 25. května 1923 vypukl v klášteře požár. Příčiny nebyly vyjasněny.
Bylo rozhodnuto zřídit „Severní tábory zvláštního určení“. V červnu 1923 přijeli čekisté s rozkazem vytvořit vzorně přísný lágr, pýchu dělnicko-rolnické republiky. Všechny kláštery a vojenské objekty se přeměnily v lágry. Množství vězňů vzrostlo o dva řády. A tak vznikla část daleko většího souostroví než Solovky: souostroví Gulag.
Nekrutější doba však ještě nenastala. Ta přišla až za éry budování bělomorského kanálu a za vlády Naftalije Antonoviče Frenkela. Nejvyšším zákonem Souostroví se stala jeho formulace: „Z trestance musíme dostat všechno v prvních třech měsících – pak ho už nepotřebujeme."
Dnes
V roce 1974 se Solovecké ostrovy staly historickým a památkově chráněným územím, přírodní rezervací SSSR. Dnes patří Solovky k nejnavštěvovanějším místům na severu Ruska. Turisté připlouvají lodí z karelského města Kem, popř. přilétají z nejbližšího letiště, které je v Archangelsku, tak jako naše výprava.
Další fotografie si také můžete prohlédnout v mé galerii http://www.strbacka.cz/cs/galerie-portfolio/2009-rusky-sever/R4-A102/
